Život v západní civilizaci je dnes po materiální stránce pohodlný jako nikdy dříve. Díky moderním technologiím nemusejí lidé pro vlastní obživu pracovat od rána do večera, mají mnohem více volného času a spoustu věcí, kterých se mohou vzdát, aniž by to pocítili jako újmu. Ono „vzdání se“ může být dokonce jen zdánlivé. Dobrovolně skromní se nemusí zbavovat fyzického majetku, nevyhazují kochyňské roboty, nadměrná auta a balíky módního oblečení. Prostě si je jen nekoupí – i když by mohli. Tato možnost je vyjádřená finančními prostředky, které mají k dispozici. Ve skutečnosti však o nic nepřicházejí, materiálně jsou zabezpečeni stejně jako většinová společnost, jen jinak nakládají se svým nadbytečným kapitálem.
Dobrovolná skromnost – koncept symbolizující člověka odpovědného – je do jisté míry luxusní volbou, jenž je umožněna lidem bohatého Západu. Západ za své bohatství vděčí kapitalistickému systému založeném na maximalizaci zisku. Právě snaha o co největší zisk vedla k masové spotřebě: Pro zisk je třeba prodat zboží, po zboží je proto nutno vyvolat poptávku. Uspokojení poptávky přináší zisk. Ale co s penězi, když by je nebylo za co utratit? A tak větší zisk vyvolává větší poptávku. Spirála je úspěšně započata a rychlost jejího růstu zručně zvyšuje stále dokonalejší marketing. Zboží je každým dnem lepší, hezčí a nepostradatelnější.
Koncept dobrovolné skromnosti je reakcí na nekonečně rostoucí spotřebu. Není však alternativou ke stávajícímu konceptu masové spotřeby. Nemůže jej totiž nahradit, může být jen jeho doplňkem, drobným prvkem systému, byť velmi užitečným. Kdyby totiž většina obyvatel začala aplikovat dobrovolnou skromnost, doposud nebývale levné produkty a služby by došly mnohonásobného zdražení. Zvlášť by to bylo patrné u složitých průmyslových výrobků, které mají drahý vývoj i vysoké fixní náklady při výrobě. Životní úroveň – vyjádřená poměrem odvedené práce vůči množství produktů a služeb, které si můžeme koupit – by dramaticky poklesla. Zpočátku by pokles nebyl příliš viditelný, začal by se projevovat postupně se ztenčováním nahospodařených zásob. Firmám by chyběly finance na vývoj, inovace by se zastavily, nastala by postupná ztráta know-how. Lidé by se znovu zaměřili především na zajištění základních životních potřeb.
Tento scénář je samozřejmě nereálný. K dobrovolnému odmítnutí spotřeby většinovou společností nikdy nedojde. Přesto, a možná právě proto, je koncept dobrovolné skromnosti pro společnost prospěšný. Pokud přirovnáme stávající socio-ekonomický systém k organismu, můžeme dobrovolnou skromnost přirovnat k reakci imunitního systému. Reaguje na to, co škodí, co by mohlo přivodit záhubu. Dobrovolná skromnost způsobuje ozdravění systému. Upozorňuje na nebezpečí a nabízí možnosti řešení. Systém tak vidí svá slabá místa a snaží se je opravit – samozřejmě tak, aby on sám netrpěl újmu. Nebude tedy utlumovat spotřebu, ale pokusí se ji nasměrovat lepším směrem. To je například koncept trvale udržitelného rozvoje: Masová spotřeba ano, ovšem taková, která by nevedla k totálnímu vyčerpání zdrojů. Zůstává prostor pro inovace, hledají se šetrnější, čistší technologie, obnovitelné zdroje. Ekonomický systém založený na trvalém růstu může pokračovat na své cestě za nekonečně vysokým ziskem. Pochopitelně jen do té doby, než se na horizontu objeví nová překážka.