„A co vaše Johanka, můžeme s ní počítat v neděli na rozsvícení vánočního stromu? Děti ze školky tam budou zpívat a přednášet básničky.“
„Bohužel ne, jdeme se starší dcerou na vystoupení, které pořádá základní škola.“
„Ale my jsme s tím počítali. Naše akce začíná schválně později, takže to stihnete.“
„Myslím, že to nepůjde. Děti budou unavené, asi bude zima, s naší dcerou nepočítejte.“
Jako bych slyšel: Ach, vy líní rodiče, vždyť je to jen jednou za rok. Rodiče by se měli aktivně podílet na životě školy.
Na nástěnce v šatně visí list papíru nadepsaný Spolupráce rodičů a dětí s mateřskou školou. Pod kolonkou Podzimní výrobek jsou veselá razítka u jmen dětí, jejichž rodiče se uvědoměle zapojili do výzvy mateřské školy a vytvořili doma s dítětem výrobek, který následně přinesli na výstavku. Ostatní děti mají kolonku vyčítavě prázdnou. Naše dcera tam veselé razítko má, ovšem neoprávněně. Jako její rodiče jsme výzvu ignorovali, dcera však sama chtěla přinést něco na výstavku, a tak nakreslila obrázek. My, rodiče, jsme nehnuli prstem. Asi bych se měl jít udat a čestně požádat o výmaz pochvalného razítka. Místo toho jdu vedoucí učitelku drze poprosit, aby tento list hanby odstranila. Snad tak zabráním tomu, aby na listu přibyla další kolonka s názvem Účast na rozsvícení vánočního stromu. Účast v prvomájovém průvodu bývala rovněž dobrovolná a rovněž pečlivě evidovaná.
„V úterý a ve čtvrtek máme zkoušku na Mikulášskou besídku. Já vím, že dvě zkoušky jsou málo, ale víckrát se prostě nesejdeme. Klára má vystoupení se ZUŠ, takže na zkoušky vůbec nepřijde. Ale ta to zazpívá i bez zkoušky. Helena slíbila, že jejich děcka přijdou. Možná trochu později, musí je vyzvednout z kroužků. Tomáš nemůže, ale pošlu mu noty, nacvičí to doma. V neděli se před mikulášskou musíme sejít alespoň o hodinu a půl dřív, abychom si to zkusili společně.“ – Moje žena má skvělý organizační talent. A taky léta zkušeností: „Jo, vím, že to bude hrozné. Ale víc s tím prostě neudělám. Nemáme šanci sejít se všichni a všechno řádně nacvičit.“
Přiznejme si to na rovinu. O hudební vystoupení jde na Mikulášské besídce až v poslední řadě. V kostele se sejde obrovské množství dětí, rodičů, babiček a dalšího příbuzenstva, z nichž naprostá většina navštěvuje kostel právě jen při této příležitosti, aby v barokních kulisách přijali od fešáckého Mikuláše s anděly balíky sladkostí mizerné kvality, zato velké kvantity. Na programu je také čtení seznamu sponzorů, dětské divadelní vystoupení s náboženskou tematikou a nějaké řeči pana faráře zakončené jakýmsi požehnáním či jak tomu čarování říkají. Kdy Helena s dětmi divadelní představení nacvičí, netuším. Musí se nějak vejít mezi kroužky a nácviky pro akce MŠ, ZŠ, ZUŠ, města a farnosti. Politické strany naštěstí nic v tuto dobu nepořádají, poslední setkání s občany proběhlo už v říjnu.
„Advent je doba příprav. Samozřejmě se chcete připravit na Vánoce, uklidit, koupit dárky pro své blízké. Ale neměli bychom zapomínat, že jde především o přípravu duchovní! Aby Kristus mohl vejít do našeho srdce.“ – Něco takového zní každoročně z kazatelen. Samozřejmě, nejde o věci hmotné, vykašlete se na dary. Je třeba se aktivně účastnit dobročinných akcí. Kdo připraví adventní koncert? Dobrovolné vstupné věnujeme na opravu varhan. Přijďte nás podpořit. Městská část pořádá ochutnávku vánočních perníčků, kdo bude v porotě? A hlavně přijďte, je třeba pracovat na občanské pospolitosti! Hledáme dobrovolníky pro zajištění výstavy betlémů. Doufám, že se tam všichni sejdeme v hojném počtu. Advent je ideální doba pro takovou milou výstavu. Mimochodem, nechci vás nějak znepokojovat, jen připomínám blížící se plesovou sezónu. S přípravami je nutné začít včas. A co Tříkrálová sbírka? Koledníci, hlaste se! Je nás stále málo, udělejte něco pro dobrou věc, obětujte trochu svého pohodlí, pomůžete tisícům potřebných!
Opravdu nevím, kde lidé berou čas na předvánoční nákupy v supermarketech nebo dokonce na úklid a pečení cukroví. Vždyť je potřeba vykonat tolik jiného dobra a zúčastnit se tolika chvályhodných akcí! Výsledek je ovšem stejný – na Štědrý večer je nutné vydýchat všechen stres šíleného adventu.
Vlastně moment, ještě ne. Je půl dvanácté, žena musí vyrazit do blízké vesnice, sehrát půlnoční pro tři křesťany a pětadvacet turistů. Je to romantika. V tomto neobvykle velkém, lehce zchátralém kostele se v zimě žádné jiné mše nepořádají. Tak si to nenechte ujít!